Obliba žárového pohřbívání u lidu se zvoncovitými poháry

V období lidu se žlábkovanou keramikou se u nás objevuje další cizí kmen, který zakotvil v nové vlasti teprve po dlouhé pouti. Vždyť vzdělanost, jejímž byl nositelem, zrodila se až v slunné Andalusii, na jihu poloostrova Pyrenejského! Vynikají v ní krásně červenohnědé zvonovité poháry z jemné hlíny, původně zdobené vodorovnými bílými pásy, s jakými se setkáváme všude v Evropě, kam vedou stopy tohoto cizokrajného lidu. K nám ovšem nepřišli ti, kteří se zrodili až ve Spanělsku. Rody lidu se zvoncovitými poháry několika proudy se rozešly ze své pravlasti a jedny zamířily i přes moře a Sardinii do severní Italie.
Tam odtud šly dále k severu a přibíraly cestou i jiné prvky kmenové a kulturní. Na Moravě, před oblouky karpatskými se zastavil zhruba jejich postup k východu.

Všude, kde se setkáváme s tímto zvláštním lidem, který se celou vzdělaností liší od domorodců, vidíme pohřby kostrové v poloze skrčené. Tak je tomu většinou i v Čechách a na Moravě. Přece však náš lid se zvoncovitými poháry vykazuje jednu zvláštnost, a to jsou právě pohřby žehem. Jsou ovšem ve velké menšině proti pohřbům kostrovým. Vyskytují se však po celou dobu pobytu tohoto lidu u nás, a je proto pravděpodobné, že spalování mrtvých poznali tito cizinci ihned po svém příchodu do Čech a na Moravu. V sousedním Sasku (Sachsen) jsou žárové pohřby lidu se zvoncovitými poháry nejisté, ve Východní Marce (Ostmark) známe jen jeden případ, v haličské Zloté je pak pohřeb žehem přidán do hrobu obsahujíciho dětský pohřeb kostrový. Ústředí spalovacího obřadu u lidu se zvoncovitými
poháry tedy zůstává v oblasti českomoravské. A proto je nejpravděpodobnější vysvětlení, že přistěhovalci poznali pohřbívání žehem teprve v našich krajích, pod vlivem domorodého lidu se žlábkovanou keramikou, jehož pohřby žehem jsme právě probrali.

Žárové hroby lidu se zvoncovitými poháry jsou u nás upraveny dvojím způsobem: kůstky nebožtíkovy jsou buď na hromádce na dně hrobové jámy nebo jsou vloženy do hliněné popelnice. Dosavadní pozorování (L. Hájek) se zdají opravňovati domněnku, že pohřby s kůstkami na hromádce náležejí staršímu, pohřby v popelnicích pak mladšímu vývojovému stupni této vzdělanosti. Měřítkem pro stanovení stáří jsou nám právě ty krásné červenohnědé nádoby zvonovítého tvaru, které nalézáme v hrobech staršího rázu, kde kůstky jsou na hromádce na dně hrobu. Výroba této cizokrajné (pyrenejské) keramiky ustávala po dlouhém pobytu tohoto lidu u nás. Mladší generace kmene se už spokojovaly s obyčejným nádobím, vyrobeným z šedočerné hlíny. A toto obyčejné nádobí nalézáme zase v mladších hrobech, kde jsou kůstky uloženy v popelnici. Opakuje se nám tu zjev, na nějž jsme upozornili už u lidu s keramikou vypíchanou, který asi také převážně ukládal své pohřby s počátku volně do hrobové jámy a teprve později zavedl používáni popelnic. Je to u každého kmene, který pohřbívá své mrtvé obvykle kostrově, docela dobře pochopitelný zvyk: spálené kůstky mrtvého jsou uloženy do hrobové jámy, tak jako byli lidé zvyklí ukládati pohřby kostrové. Teprve časem dospěl lid se zvoncovitými poháry k určitému odchylnému rituálu a k uložení pohřbu použil popelnic.

Jsou-li spálené kůstky nebožtíkovy na hromádce, pak kolem nich bývají rozestaveny ostatní pohřební milodary, jako nádoby s potravou a výzbroj, která nechybí snad v žádném hrobě. Pazourkové hroty šípů, ochranná kamenná deštička pro lukostřelcovo zápěstí, někdy také bronzová dýka doprovází bojovníky cizokrajného lidu, který se vsunul mezi domorodce.

Zvláštního rázu jsou některé hroby s kamennou stavbou. Kamennou skřínku měl hrob v Mostě, v němž kůstky mrtvého byly na hromádce na dně. Podobně byl stavěn hrob v Poboři u Kolína. Pod zásypem z drobného kamení byla velká kamenná deska (o rozměrech 80 x 60 cm), pod níž byl teprve vlastní pohřeb. Popelnice s kůstkami byla se stran chráněna dvěma kamennými deskami. Kůstky byly ovšem rozhozeny i vedle popelnice. Dokonalá skřínka z  vápencových desek se našla v Kolíně. Hrob byl obložen čtyřmi bočními deskami, přikryt pak další deskou. Také dno tvořila plochá deska. Na dně byly pak rozhozeny spálené kůstky nebožtíkovy ve třech skupinkách. V  severovýchodním rohu hrobky stál zvonovítý džbáneček, obsahující hrstku kostí, dále střep jiné nádoby a v protějším rohu ležel hliněný přeslen (vřeteno), naznačující, že zde byla pohřbená žena.

Hroby s kamennou stavbou se vyskytuji i u pohřbů kostrových, zvláště v Sasku a Durynsku a zvyk ten převzal lid se zvoncovitými poháry patrně vlivem severským: na severu je domovina kamenných hrobek od jednoduchých až k vyspělým tvarům. Jelikož takové skřínkové útvary jsou obvyklé také u kostrových hrobů lidu se žlábkovanou keramikou, může však jit o převzetí také až na naší půdě.

U pohřbů popelnicových leží spálené kůstky v hliněné nádobě, která bývá přikryta mísou a obstavena dalšími milodary. Popelnice jsou obvykle nádoby větší a náležejí k nezdobené, všední keramice tohoto lidu.

Pro poměr mezi kostrovým a žárovým pohřbíváním jest zvláště důležitý jeden hrob ze hřbitova v Bylanech u Českého Brodu. V něm byl uložen pohromadě pohřeb kostrový a dva pohřby žehem. Ve východní části hrobové jámy ležel na boku skrčenec, u jeho nohou pak byla hromádka spálených kostí. U skrčence stály dvě nádobky, dvě pazourkové střely a ochranná deštička. V západní části hrobu byla jiná, větší hromádka spálených kostí a u ní pět nádob, pazourkový nůž, střela, ochranná deštička a brousek. Jde tu tedy o společný hrob tři příslušníků téže rodiny, z níž dva byli pohřbeni žehem a jeden kostrově. Vidíme tu jasně, že spalování mrtvých nemůžeme dobře vysvětlovat jen důvody rodovými.

Žárové hroby lidu se zvoncovítýmí poháry netvoří samostatných hřbitovů: jsou pohromadě s pohřby kostrovými na týchž pohřebištích a tvoří vždy skupinu méně početnou. A dále můžeme poznamenati, že některé hřbitovy měly naopak jen pohřby kostrové. Také vybavení obou druhů pohřbů, kostrových i žárových, je stejné a poměrně vždy bohaté. Ani u popelnicových hrobů nezůstává popelnice v hrobě sama, a je opatřena dalším průvodem milodaru. Nevidíme u žárových pohřbů lidu se zvoncovitými poháry žádného zvláštního řádu, což je vysvětlitené, protože jde o pohřební zvyk přece jen ještě výjimečný. Jinak u pohřbů kostrových vidíme obřadní předpisy dosti přísně zachovávané (poloha obličeje mrtvého k východu). Kde bylo prováděno spalování mrtvých, nevíme. Můžeme však předpokládat, že nebylo zapotřebí hromadných žárovíšť pro poměrně malý počet příslušníků, kteří se dali pohřbíti žehem.

 

 

NzdmNzlkYj