Spalování mrtvých na prahu doby bronzové

Mladší doba kamenná (neolit), v níž žilo u nás lidstvo s keramikou páskovou, lid se šňůrovou keramikou a se zvoncovitými poháry, končí po roce 2.000 před narozením Kristovým. Rody přistěhovalců, které ztratily spojitost se svými soukmenovci, splývaly v Čechách a na Moravě pozvolna s domorodými rolníky a vznikal tak nový národ s novou vzdělaností. Nazýváme jej lidem únětickým (hřbitov v Úněticích u Prahy). Obchod s baltským jantarem a jižní mědí přinesl požehnání našim zemím a jejich pracovitému a schopnému obyvatelstvu. Lid únětický se chopil pevně otěží mezinárodního obchodu na důležité evropské tepně a brzo přikročil i k výrobě toho, co dříve z ciziny dovážel. Z našich zemí, hlavně pak z Čech, stává se významné středisko vzdělanosti v Evropě.

Lid únětický pohřbíval všechny své nebožtíky, a to za obřadů značně jednotných (zvláště ve středních Čechách). Všechny dosud známé únětícké hroby chovají pohřby kostrové – a známe jich už dnes mnoho set. Výjimky z tohoto pravidla jsou dosud jenom tři. Byly zjištěny v Polepech u Kolína, na hřbitově o 142 kostrových hrobech. Jde o žárové pohřby dětí, přidané ke kostrovým pohřbům osob dospělých, patrně jednoho z rodičů, nejspíše matky.
V jednom případě byly spálené dětské kůstky rozhozeny kolem kostry, v jiném byly složeny na hromádce u nohou kostry a ve třetím hrobě byly v jedné z nádobek, která se tak stala vzácnou únětickou popelnicí. Také z Moravy byly uváděny žárové hroby únětícké, šlo však jen o podzemní součásti obydlí, naplněné popelem z ohnišť a odpadky domácnosti. Za únětický žárový hrob mohli bychom snad uznati nález z Opatovic, kde v míse byly uloženy spálené kosti s popelem.

Pohřby žehem jsou tedy u lidu únětického velmi vzácnou výjimkou, zajímavou ještě tím, že nejde o pohřby samostatné, nýbrž o pohřby dětí, přidané do kostrových hrobů osob dospělých. Dítě i jeden z rodičů byli tu pohřbení současně, každý podle jiného obřadu. Co bylo příčinou této velké rozdílnosti, ovšem nevíme. Uvážíme-li, že na sklenku mladší doby kamenné bylo u nás v používáni, třebas jen částečně, spalování mrtvých, pak je jistě nápadné, že také únětický lid nepřikročil k pohřbívání žehem ve větším rozsahu. U únětického lidu naopak zjišťujeme ‘zvýšenou snahu po zachování nebožtíkova těla, třebas víme, že tento kmen nevěřil v tělesný život mrtvého.

 

 

ZjdhNDcx