Žárové pohřby lidu bylanského doby železné

Různorodost bylanského obyvatelstva. Asi v 8. století před Kristovým narozením dochází k velkým změnám v celé Evropě. Do užívání vchází nový kov – železo, nastává doba železná. Zjišťujeme nejen velké změny kulturní, ale i pohyby kmenové, které se dotýkají velmi citelně i středočeské sídelní oblasti, která byla dosud v moci popelnicového lidu knovízského. Starý lid knovízský zůstává ve svých sídlech, pozměňuje jenom vnější háv své vzdělanosti a podřizuje jej novým způsobům. Od západu však přichází do jeho území nový kmen, který vykazuje mnoho zvláštností, především v pohřebních zvycích. Obě složky obyvatelstva žijí u nás pohromadě, svou vzdělaností se podstatně neliší. Nastává vzájemné vyrovnávání a nakonec dojde k splynutí. Nový lid, žijící ve středních Čechách od 8. do 2. století před Kristem, nazývá archeologie lidem bylanským podle pohřebiště v Bylanech u Českého Brodu.

Popelnicové hroby domorodců

Obě složky skládající náš lid bylanský dají se s počátku odlišiti podle svých pohřebních zvyklostí. Domorodí potomci Knovízanů zůstávají věrní tradicím svých praotců a pohřbívají nadále jen žehem. Pozůstatky pohřbu ukládají do hliněných popelnic. Hrobová jáma je prostá, jen tak veliká, aby pojala popelnici a případně ostatní hrobové nádoby. Popelnice bývá v hrobě samotná, jen místy (severozápadní Cechy a Kolínsko) je k pohřbu přidáno nádob více. Zajímavé je, že se na Kolínsku vyskytuji tyto prosté hroby popelnicové domácího obyvatelstva také společně, t. j.  na těchže hřbitovech s velkými (prostornými) hrobkami, které náležejí přistěhovalcům od západu. Právem se proto v těchto jednoduchých hrobech popelnicových vidí pohřby porobeného lidu domorodého, kdežto velké hrobky se přisuzují přistěhovalcům, kteří tvořili vrstvu vládnoucí. Takové popelnicové hroby jsou zvláště chudé: popelnice s kůstkami je jediným jejich obsahem. A zdá se, že někdy byl pohřeb uložen do podzemní jámy vůbec bez popelnice…

Výjimku tvořil v Hradeníně u Kolína bohatý dětský hrobeček, přikrytý vápencovou deskou a obsahující vedle popelnice další dvě nádobky. Na kůstkách leželo několik korálků, závěsek a pár bronzových a železných náramků. To už je velké bohatství v hrobě příslušníka porobeného lidu! V některých hrobech byl zásyp promíšen dřevěnýmí uhlíky nebo většími kusy zuhelnatělého dřeva – zbytky pohřební hranice, vsypané do hrobové jámy po uložení popelnice. Způsob pohřbu nelišil se asi níjak podstatně od zvyků, které jsme poznali už u lidu knovízského.

Žárové hroby přistěhovalců

Pohřby západních přistěhovalců jsou ve velkých podzemních hrobkách obdélníkového tvaru o rozměrech až 530×380 cm! Také hloubka těchto hrobek je velká (až 180 cm) proti mnohem mělčím jamkám prostých hrobů popelnicových, Hrobky tvoří často velké hřbitovy (Hradenín, Bylany, Praha-Střešovice). Původně nad každou hrobkou byla dřevěná střecha na kůlech a na ní spočívala vrstva země a kamení, které na povrchu tvořilo mohylu. Hrobová komora byla tedy prázdná až do zřícení stropu, kdy hlína a kameny zavalily pohřeb uložený na dně jámy. Lid těchto hrobek pochovával své mrtvé převážně kostrově, ač znal také spalování mrtvých. Tuto birituálnost (používání obojího obřadu) si k nám přinesl už ze své západní vlasti. Jeho spalovací obřad se však velice liší od pohřbíváni žehem u domorodců. Za zvláštní zmínku stojí také neobyčejné bohatství velkých hrobek: v jedné bylo dokonce 70 hrobových nádob!

Pohřby žehem jsou v menšině. Hrobky je obsahující jsou však vypraveny skoro stejně jako u pohřbů kostrových. Velké rozměry hrobek se žárovými pohřby (120×100, 200×240, 250×90 atd.) ukazují jasně, že pozůstalí nekopali jámu jen pro uložení vlastního žárového pohřbu, který by vyžadoval poměrně velmi malé plochy. I u žárových hrobů dbali pozůstalí obřadních předpisů o velikosti hrobek, které jinak měly význam jen u pohřbů kostrových. Odchylnost hrobek se žárovými pohřby záleží v tom, že nemůžeme u nich prokázati tutéž dřevěnou stavbu s kůly jako u hrobek kostrových; ale i v nich jsou zřícené vrstvy hlíny a kamenů. Také vybavení milodary je u žárových hrobů poněkud chudší.

Kůstky ze spáleného těla jsou v těchto hrobkách na hromádce na- dně jámy. Kolem jsou pak rozestaveny ostatní hrobové nádoby. Protože právě u takových pohřbů chybějí zbraně a jiné mužské nástroje, domnívá se kolínský badatel dr. Dvořák, že žehem byly pohřbívány ženy. Někdy jsou spálené kůstky umístěny ve dvou skupinách, což by ukazovalo na pohřbení dvou osob.

Ve velkých hrobkách nalézáme však ještě jiné společné pohřby dvou osob. Kůstky jedné osoby jsou, jako obvykle, na hromádce na dně jámy, kdežto druhý pohřeb žehem je uložen v popelnici (Střešovice). Nejkrásnější takový případ známe z Poděbrad, kde v prostorné hrobce bylo 27 hrobových nádob. Na hromádce spálených kostí leželo 5 hliněných amuletů, spínací brož a korálek. Druhý pohřeb žehem byl v popelnici.Z tohoto významného nálezu vidíme, že hlavním byl pohřeb kostí na hromádce na dně hrobky: na něm ležely nejvýznačnější milodary. Kůstky na hromádce představují proto v těchto hrobech pohřeb hlavní osoby, pro kterou byla nákladná hrobka stavěna. Takové pohřby náležejí nepochybně lidu velkých hrobek, protože tito přistěhovalci neznali ukládání pohřbů do popelnic.Druhý pohřeb, vsypaný do popelnice, znamenal by, že některý přistěhovalec se dal pohřbíti podle zvyklostí porobených domorodců, což je však málo pravděpodobné. Mnohem pravděpodobnější je snad domněnka, že pohřeb v popelnici náleží příslušníku porobeného lidu popelnicového. Snad otrok tu následoval svého pána, aby i na onom světě mu mohl sloužiti …

Ve velkých bylanských hrobkách shledáváme se ještě s jednou zvláštností. Někde, třebas vzácně, je pohromadě pohřeb kostrový i žárový v téže hrobce. Na dně hrobové jámy leží kostra, stranou je pak hromádka spálených lidských kostí (Hradenín I., Střešovice VII.). Někdy jsou spálené kůstky rozhozeny už v zásypu hrobky, z čehož lze snad souditi, že pohřeb byl původně uložen nad krytem (střechou) nebo v něm. Byl tedy asi do hrobky přidán teprve potom, když v podzemní jámě už leželo nespálené tělo nebožtíkovo. Kdo je to v takovém případě pohřben žehem? Pohřeb kostrový je jistě hlavním, žárový je jenom k němu přidán do společného hrobu. Sotva tu jde o příslušníka domorodého lidu  popelnícového, protože pak bychom očekávali jeho kůstky v popelnici a nikoliv na hromádce na dně jámy nebo v jejím krytu. Zde byl asi žehem pohřben příslušník téhož kmene jako pochovaný. Snad je správná domněnka, která v žehem pohřbené osobě vidí manželku, která následovala dobrovolně svého muže-válečníka…

Nádoby v bylanských hrobkách jsou většinou velmi křehké a byly zřejmě vyráběny jen k účelům pohřebním.

O způsobu spalování nevíme dosud ničeho. Z nálezu přepálené, a ohněm pokroucené nádoby v jednom z  radenínských hrobů můžeme soudit, že někdy byla na hranicí přistavena i nádoba snad s vonnými látkami ke zvýšení vznešenosti obřadu. Také ozdoby ležely někde u nebožtíka při spalovacím pochodu, jak nám ukazují bronzové slitky. Zničením většiny bronzových a železných předmětů v žáru hranice můžeme si snad vysvětliti chudobu žárových hrobek na kovové milodary, ačkoliv hrobky kostrové jich chovají velmi mnoho.

Společné pozdější hroby

Od 4. století před Kristovým narozením nalézáme už zase jenom hroby popelnicové. Přistěhovalci asi splynuli s domorodci a převzali jejich způsob pohřbu. Hroby ty, svým obsahem už velmi mladého rázu, tvoří někdy dosti velké hřbitovy. Podzemní jáma je malá, jen taková, aby pojala popelnicový pohřeb. V jámě bývá popelnice s kůstkami. přikrytá obvykle převrácenou mísou. Spálené kůstky jsou někdy nejen v popelnici, ale roztroušeny i v zásypu hrobové jámy – ač jde pravděpodobně o jednu osobu. Také hrobečky velmi chudé se vyskytují: spálené kůstky na dně hrobu – přikryté mísou nebo rozhozené v hrobové jámě, kde není ani hrobové nádoby. Výplň hrobových jam tvoří černá popelovitá vrstva se zbytky dřevěných uhlíků. Mísy, které obsahovaly pohřeb žehem nebo jej v popelnici přikrývaly, měly ve dně uměle vyražený otvor. Po dlouhých staletích se tu opět setkáváme se zvykem, jaký jsme pravidelně zaznamenávali u lidu lužického.

Na takovém hřbitově v Praze-Buben či byla zjištěna jedna pozoruhodnost, která asi souvisí se spalovacím obřadem. Na povrchu bylo nalezeno několik kamenných krytů (nízkých mohylovitých útvarů) obvodu elipsovitého nebo i kruhového. Hlína mezi kameny byla mnohem tmavší nežli okolní ornice. Pod těmito kryty bylo několik žárových hrobů, jiné však byly vykopány v prosté zemi vedle nich. Tyto kamenné kryty jsou nejspíše zbytkem zárovišť, která byla zbudována nad zapomenutými staršími hroby, noví nebožtíci pak byli pohřbeni na volné ploše vedle nich. Na kremační účel těchto kamenných staveb ukazuje zvláště tmavé zabarvení jejich výplně, které pochází z množství uhlíků pohřební hranice. A na nich se také nalezly kůstky i slitky bronzu, vzniklé roztavením kovových předmětů, které měli nebožtíci u sebe při pohřbu žehem. Další výzkum na takových hřbitovech nám jistě objasní i tuto otázku.


Jihočeské hroby bez mohyl

Hroby obdobné bubenečským nalézáme také v jižních Čechách, především dobře je známe z okolí Blatné. Nemají mohylového náhrobku a nepochybně jej nikdy neměly. Jejich příslušnost k jihočeskému lidu mohylovému doby železné není zcela jistá, naopak u nich zjišťujeme podobnost se středo českými hroby bylanskými pozdního rázu. Někteří badatelé se proto domnívají, že jsou v nich pohřbeni příslušnici kmene bylanského, jehož část byla ze středních Čech vytlačena vpádem keltských Bojů. Hroby ty jsou podzemní a tvoří menší hřbitůvky. Některé hrobové jámy měly kamennou stavbu nebo byly asi původně na povrchu označeny kameny. Někdy označoval podzemní hrob hranolovitý kámen, jindy byly kameny na povrchu sestaveny do kruhovitého věnce. Obvyklým zjevem je v těchto hrobech popelnice, přikrytá většinou převrácenou mísou nebo aspoň střepy jiných nádob. Jiné hrobové nádoby jsou přidány k pohřbu jen velmi vzácně. Zvláštností jsou hroby se dvěma popelnicemi. Vyskytuje se tu skoro všeobecně umělé proražení dna popelnic, jaké jsme viděli i na pohřebišti v Bubenči.V jedné popelnici bylo zjištěno, že kůstky delší byly u dna, lebeční nahoře – tak jako v hrobech lužických a někdy i slezsko-platěnických. Popelnice stojí někdy ve vrstvě popele a rozhozených kůstek, což by ukazovalo, že zbytky pohřbu nebyly zvlášť pečlivě ze žároviště sebrány. Některé se dostaly i do hrobové výplně se zbytky pohřební hranice. Také kůstky v popelnicích jsou pomíšeny s popelem. Chudý nebožtík dostal do hrobu i porouchánou popelnici, někdy jen několik střípků: jsou hroby, v nichž kůstky jsou bez jakýchkoliv milodarů uloženyv důlku ve dně hrobové jámy nebo v ni rozházeny. Hojněji bývají u těchto pohřbů milodary kovové a skleněné: v jednom hrobě byl dokoncekrásný náhrdelník z 29 několikabarevných korálů ze sklovité hmoty. Takové drobné milodary nejeví pokaždé stopy žáru a nebožtík je dostal do hrobu až po kremaci. Nad několika takovými hroby v Dobšicich se rozprostírala povrchová plocha kamenů tvaru čtverce skoro desetimetrového. O její příslušnosti k pohřebišti nevíme však ničeho bližšího, Je to nějaká užitková stavba pozdější,nebo zde zůstal z dávných věků zachován útvar podobný bubenečským krytům-žárovištím?