Jihočeští Mohylané v době železné

Pohřby domorodců na úrovni mohyl

Nové zvyklosti doby železné zasáhly asi v 8. století před Kristem i jihočeský lid milavečský a způsobily značnou proměnu jeho vzdělanosti. Také zde došlo od západu k přílivu nového obyvatelstva: snad jsou to rody téhož lidu, který se ujal moci v středočeské oblasti bylanské. Zatím jen na Plzeňsku jsme odkryli jejich stopy. Nejspíše šlo o obyvatelstvo málo početné, které zmizelo brzy v davech domorodců. Už asi od 4. století hustota osídlení v jižních Čechách značně poklesá. Zdá se, že mnohé rody mohylového lidu opouštěly starou vlast, do níž jejich předkové přišli již v době bronzové. Poslední jasné stopy jihočeského
mohylového lidu sáhají asi do 2. století před Kr.

Pohřby mohylového lidu jsou i v době železné prováděny žehem, kostrové pohřby tvoří velmi vzácnou výjimku. Pro uložení žárového pohřbu není někdy vůbec budován zvláštní náhrobek a pohřeb je přidán prostě do některé starší mohyly. I mohylový lid doby železné považoval tedy starší mohyly za své a pohřbíval do nich své nebožtíky. Jinak mohyly, stavěné v době železné, jsou rozměry svými mnohem menší proti mohylám starším. Uložení pohřbu není v nich jednotné. Obvykle je pohřeb na úrovni mohylové stavby a kůstky jsou uloženy v popelnici nebo nasypány na hromádku. Ve Vlčí u Lužan v několika případech byl pohřeb se všemi milodary ve středu kamenného krytu mohyly, obklopen 4 až 8 balvany, takže tu vznikla ochranná komůrka. Jsou však také mohyly, v nichž spálené kůstky mrtvého jsou roztroušeny po popelovité vrstvě nebo ve spáleniští na úrovni stavby. V Kralovicích u Plzně byly kůstky v podzemním důlku přikryty převrácenou mísou. Jindy jsou kůstky v popelnici i vedle ni. Dvojitý pohřeb v Ujezdě u Sv. Kříže (Radnicko) obsahoval 2 popelnice a další kůstky byly rozhozeny po spáleništi mezi ostatními hrobovými nádobami. Podobně 2 popelnice byly v mohyle u Kostelce u Hluboké nad Vltavou. V těchto případech jde o dva pohřby pod jedním mohylovým náhrobkem. Některé mohyly jsou velmi bohatě vybaveny pohřebními milodary. Tak na příklad v 9. mohyle v Újezdě u Sv. Kříže bylo 24 nádob.
Nádoby (popelnice) z některých mohylových pohřbů mají úmyslně proražená dna, což jsme už viděli u řady pravěkých popelnic. Tento zvyk byl zjištěn v mohylách v Kostelíku a Kralovicích u Plzně a také v mohyle u Velké n. Vlt.

Pohřby přistěhovalců v podzemních hrobkách

Zvláštního rázu, který připomíná středočeské velké hrobky bylanské, jsou některé mohyly na Plzeňsku (Újezd u Sv. Kříže u Radnic). Kamenná stavba se skládá z hřibovitého krytu, jehož sloup zabíhá od povrchu mohyly až pod úroveň půdy, často až ke dnu podzemní hrobové jámy, v níž je uložen vlastní pohřeb. Tato podzemní hrobka, pravidelně půdorysu skoro čtvercového, byla původně asi prázdnou hrobovou komorou, do níž po shnití dřevěného stropu poklesl sloup kamenné stavby. Na dně hrobek je pohřeb uložen v popelnici, obvykle to nádobě velké. Spálené kůstky bývají ovšem roztroušeny i na dně jámy mezi hrobovými milodary, které jsou vždy velmi bohaté. Tak v 5. mohyle v Újezdě u Sv. Kříže bylo v podzemní jámě 54 nádob, v kamenném krytupak dalších asi 7 nádob a 4 bronzové náramky!

V ostatních mohylách s podzemní hrobkou bylo tu většinou přes 20 nádob! Nádoby jsou vyráběny zřejmě jen pro účely pohřební. Jsou špatně pracovány a vypáleny, ladného však vzhledu. Snad ani neobsahovaly všechny potravu a spíše v nich můžeme viděti dary (obětiny) nebožtíkovi. Vedle hlavního pohřbu v hrobové jámě je u těchto mohyl ještě další pohřeb v kamenném krytu mohyly. Tak v jedné mohyle v Újezdě u Sv. Kříže byly v kamenném zásypu spálené dětské kůstky se 2 nádobami a 4 bronzovými náramky. V jiné mohyle tamtéž byly spálené kůstky na úrovni půdy, při okraji podzemní jámy hrobové.
V těchto případech jde o druhý pohřeb, který bychom mohli vysvětliti podobně jako ve velkých hrobkách bylanských. Pro spolužiti obou vrstev mohylového obyvatelštva je zajímavá dvojitá mohyla (dvojče) v Ujezdě u Sv. Kříže, kde v severní polovině jsou spálené kůstky rozhozeny po úrovni půdy, kdežto v jižní stavbě je pohřeb uložen v podzemní jámě. Ukazujeme-li tu na podobnosti s velkými hrobkami bylanskými ve středních Čechách, pak je jistě nápadné, že v mohylové oblasti se dosud nevyskytl kostrový pohřeb v jámě pod mohylou. Přistěhovalci se tu zřejmě od počátku přizpůsobili zvykům domorodců a své mrtvé jenom spalovali.

Zároviště v mohylách

Také k otázce, kde mohylový lid doby železné spaloval své nebožtíky, můžeme dnes říci mnoho podle archeologických nálezů. Byla sice dříve uváděna společná žároviště z jižních Čech (Čichtice a Purkarec u Č. Budějovic): kamenné věnce se spáleníštém uprostřed, ale to mohou býti také jen snesené mohylové náhrobky, z nichž už zbyla jen původní úroveň půdy s kamenným věncem. Nevíme ani dobře, kterému mohylovému kmeni jíhočeskému je máme přisouditi. Dobře probádaná mohylová pohřebiště nepotvrdila takových nálezů a ukázala naopak, že každá mohyla měla asi původně své vlastní žároviště.

V mohylách doby železné jsou často uváděna na úrovni popeliště, žároviště, na nichž jsou kousky nedohořelého dříví a někdy i rozhozené a spálené kůstky a ostatní výbava pohřbu (Kostelík, Tuhošť, Vlčí). Taková spáleniště, mnohdy velmi rozlehlá, byla zjištěna i na velkém hřbitově v Újezdě u Sv. Kříže, a to u těch mohyl, které neměly podzemní jámy. Obsahovala práškovitý popel a hojně uhlíků. Zbytky spálenišť byly leckde rozhozeny i v nadzemním krytu (náhrobku).
U mohyl s podzemními jamami na témž hřbitově byla spáleniště také na úrovni půdy. Okraje některých podzemních jam byly tu někdy pravidelně lemovány silnými zuhelnatělými kládami, které sem stavitelé mohyly zřejmě úmyslně položili. Jsou sestaveny obvykle do čtverce, jenom v jednom případě vytvářely kolem okraje jámy pravidelný šestiúhelník. To jsou všechno zbytky pohřební hranice, která hořela na místě, kde potom vyrostla nadzemní mohyla. Část žároviště vhodili pozůstalí i do náhrobku a uhlíky se dostaly i na dno hrobové jámy. Nálezy nám tedy ukazují, že mohylový lid doby železné neměl asi zvláštních společných žárovišť a že spaloval své nebožtíky na místě, kde potom pozůstalí navršili mohylu. Také v úpravě žárových pohřbů zachovával tento lid nadále mnoho ze zvyků svých dávných předků z doby bronzové, kteří neznali ještě popelnic a rozhazovali kůstky nebožtíkovy po úrovni půdy.

 

 

ODZkN