Pohřbívání žehem na počátku doby dějinné

Asi ve 3. století před narozením Kristovým se u nás objevuje první národ jemuž můžeme už dáti jméno známé ze zpráv starověkých dějepisců. Tím se končí také pravěk Čech a Moravy a nastává doba časně dějinná (protohistorická). Prvními historickými obyvateli našich zemí jsou Keltové, z nichž v Čechách vynikali Bojové, na Moravě hlavně Kotini. Viděli jsme, že Keltové uvedli v závislost a porobu zbytky starého obyvatelstva slezsko-platěníckého a bylanského a vtiskli jim částečně i ráz své vzdělanosti (laténské). Keltové v Čechách a na Moravě pochovávali své mrtvé převážně kostrově. Hroby žárové jsou vzácné a jen na severním okraji tvoří větší hřbitovy. Snad právě v rozdílech pohřebního obřadu můžeme vidět kmenové rozrozvrstvení Keltů. Vládnou u nás až asi do narození Kristova, kdy se ujímají moci Markomani v Čechách a Kvádové na Moravě. To jsou kmeny germánské, které sedí ve svých sídlech až do 4. stol. po narození Kristově. Oba tyto germánské kmeny pohřbívaly své nebožtíky skoro výlučně žehem: jejich žárové hroby tvoří často rozlehlé hřbitovy popelnicové. Kostrové hroby jsou u nich vzácnou a ojedinělou výjimkou. Teprve v 5. a 6. století se ujímá u germánských kmenů, i na půdě Čech a Moravy, pochovávání těl nespálených: tu už zase nejsou vůbec pohřby žárové. Jenom na jihočeském hřbitově u Přešťovic na Strakonicku se udržuje spalování mrtvých ještě ve století 5.

Také u našich předků bylo pohřbívání žehem původním obřadem, ač velmi záhy, ovšem s počátku jen jednotlivě, pochovávali i těla nespálená pod vlivem svých sousedů germánských a avarských. Pohřby žárové se drží u našich předků vedle kostrových velmi dlouho, až do rozšíření křesťanství. Nejmladší takové pohřby pod mohylami asi pocházejí až ze století 10. Od století 11. známe už všude jenom pohřby kostrové, jak to vyžadovaly pohřební předpisy
křesťanské církve.

Pohřbívání žehem na počátku doby dějinné jest ovšem jenom pokračováním dlouhého vývoje, jehož kořeny tkví v dávném pravěku. Pohřbívalo se tedy v Čechách a na Moravě žehem od III. tisíciletí před narozením Kristovým, až do 10. století po Kristu, kdy zavládlo všeobecně, pod vlivem křesťanství, pochováváni těl nespálených. Spalovací obřad má tedy u nás dějiny asi čtyřtísícileté.