Pohřební popelnice

Prosté domácí popelnice

V přehledu vývoje spalovacího obřadu jsme viděli, že některé pravěké kmeny nepoužívaly buď vůbec nebo jen z části zvláštních schránek pro spálené tělo nebožtíkovo – popelnic.
Popelnice se neobjevuje ihned a všeobecně s prvními zjištěnými pohřby žehem. Lid s keramikou vypíchanou, který podle dnešních našich vědomostí – první pohřbíval u nás žehem, používal popelnice jenom dosti vzácně. Většinou ukládal spálené kůstky zesnulého na dno hrobové jámy, tak, jak. byl zvykly pokládati na dno hrobové jámy nespálené tělo pří pohřbech kostrových. Ještě na sklonku mladší doby kamenné (kolem r. 2.000 př.Kr.) zaznamenáváme totéž kolísání v obřadu pohřebním u lidu se zvoncovitými poháry. Také u něho se používání popelnic nerozšiřuje všeobecně. Také v době bronzové (kolem roku 1.500 před Kristem) jihočeský lid mohylový, ač převážně své mrtvé spaluje, nezná vůbec popelnic a rozhazuje spálené kůstky nebožtíkovy po základní ploše mohylového náhrobku. Popelnice byla už dávno před tím i v našich krajích známa a přece se nevžila. Takové kolísání v uložení vlastniho pohřbu zjišťujeme u kmenů, které vedle spalováni pochovávaly obyčejně své mrtvé také kostrově. Ty kmeny měly často velmi přísné předpisy pro pochovávání nespálených těl, jak je zdědily po svých předcích. Prorážející nový obřad pohřební ponechávaly však asi dlouho bez pevných pout. Spalovací obřad, který přinášel hluboký převrat v dosavadním názoru lidstva na život posmrtný, potřeboval jistě dlouhé doby, nežli se vžil a než si vytvořil vlastní obřadní předpisy. Pro spalovací obřad vytvořily takové předpisy teprve kmeny, u nichž se spalování mrtvých stalo jediným a výhradním pohřebním obřadem: dostalo u nich hlubší myšlenkovou náplň a stalo se neoddělitelnou součástí jejich národní vzdělanosti. Na sklonku doby bronzové a na počátku doby železné vládnou u nás kmeny lidstva polí popelnicových, které své mrtvé skoro výlučně spalují. U nich se teprve všeobecně rozšířil zvyk ukládati zbytky spáleného nebožtíkova těla do popelnice. Vliv tohoto zvyku lidstva polí popelnicovýchse šíří i do mohylové oblasti jihočeské, kde lid milavečský a lid mohylový starší doby železné začíná také používati popelnic, třebas podržuje současně zvyk svých dávných předků a rozhazuje kůstky mrtvého také po základně mohylového
náhrobku.

První popelnice a všechny pravěké popelnice vůbec mají tvar nádoby. Schránek jiného tvaru u nás, používáno nikdy nebylo. Někdy je popelnicí nádoba sváteční, většinou však byla vyrobena zvlášť k účelům pohřebním. Bývá to však nádoba zcela prostá, všedního rázu, jaká by mohla státi na polici s nádobím v kterékoliv pravěké chatě. Někdy je tak jednoduchá a hrubá, že by jí mohlo býti použito k běžným potřebám pravěké domácnosti. Ba nemůžeme vyloučiti, že některé popelnice před použitím k pohřbu sloužily jako skutečné užitkové nádoby.

Ostatní keramické milodary, nádoby s potravou, jsou často mnohem honosnější nežli popelnice obsahující kosti nebožtíkovy. Popelnice patří do souboru národní keramiky každého z oněch pravěkých kmenů a nemá nikdy zvláštního tvaru, kterým by se od kmenového nádobí odlišovala: liší se od ostatních nádob jedině svým použitím a někdy ještě špatnějším zpracováním. Nebyla to-tiž vyrobena tak důkladně, protože nebyla určena k hrubému použití v domácnosti. K uložení pohřbu žehem nebyla také volena popelnice stále jen jednoho tvaru. Známe žárových hrobů některých kmenů na sta a tu vidíme, že popelnicí není vždy nádoba stejného rázu. Kdybychom takovou popelnici postavili do souboru ostatního kmenového nádobí, nepoznali bychom ji. Jenom někdy poznáme popelnici podle umělého otvoru, vyraženého ve dně nebo v boku. Popelnicín azýváme už v pravěku ovšem jenom tu nádobu, která obsahuje vlastni pohřeb žehem, t. j. spálené kosti nebožtíkovy. Ostatni nádoby ji doprovázející nazýváme pouze nádobami hrobovými.

Proč pravěký člověk určil za schránku spáleného těla právě nádobu, nevíme. Ale po jaké bližší a trvanlivější schránce měl sáhnouti, když chtěl spálené tělo na věky udržeti pohromadě a uchrániti je před rozptýlením v hrobovém zásypu?

Zvláštní popelnice v našem sousedství

K vytvoření zvláštního tvaru popelnice došlo sice místy v Evropě, ale až hodně pozdě: na počátku doby železné, v I. tisíciletí před narozením Kristovým. Nejdříve se objevují popelnice v podobě chaloupky, vyrobené opět z pálené hlíny. Otvor mají tyto popelnice v místě dveří, které lze zakrýti pokličkou se zástrčkou. Jsou to obrazy nejrůznějších obydli, jakých se v těch dobách používalo. Tyto tvary popelnic vyjadřují velmi dobře, co pravěký člověk v hrobě spatřoval: hrob je domovem, bydlištěm zemřelého. Nemá-li už skutečného domova na zemi, dostane se mu náhradního bydliště, do něhož jsou uloženy zbytky jeho těla. S takovými chaloupkovitými popelnicemi se setkáváme ve Skandinavii, odkud zasáhly až do středního Německa. K nám se však tento druh popelnice nedostal. Podobné chaloupkovité popelnice jsou i v ltalii.

O něco později, v posledních stoletích před narozením Kristovým, objevují se v severním Německu (také však zase v ltalii) popelnice s baňatým spodkem, na němž jsou někdy znázorněny ruce, kdežto na úzkém hrdlu je plasticky nebo rytím podán nos, oči, ústa a uši. V uších visívaji někdy i drobné bronzové kroužky (náušnice). Otvor nádoby pak přikrývá poklička v podobě čapky. Tyto zvláštní nádoby, které se jinak v užitkové keramice nevyskytují, nazýváme obličejovými popelnicemi. Máme před sebou popelnice se zobrazením člověka. Nejde ovšem o obraz zemřelého, jehož kůstky jsou v popelnici uloženy, ale o pouhé opakující se schéma lidské podoby. Popelnice je tím vyzdvižena z řady ostatních hrobových nádob a je jasně zdůrazněno, že chová zbytky člověka. Ani tyto zvláštní popelnice se však nedostaly na naše území, ač vystupují v jeho sousedství.

Popelnice bronzové

V pravěké Evropě se použivalo popelnic hliněných. Nejenom nádoby, ale i chaloupky
používané za popelnice byly vyrobeny z pálené hlíny. Jenom výjimečně se vyskytne,  počínajíc mladší dobou bronzovou, popelnice bronzová. Jsou to případy velmi vzácné proto, že bronzová nádoba, která v našich krajích byla importem z jižních krajů, mohla náležeti jen lidem – velmi zámožným nebo mocným. Z celého pravěku našich zemí známe dnes jen jeden případ: kotlovitou popelnici z Milavče, která nad to je posazena na čtyřkolovém podvozku.
Teprve po narození Kristově, hlavně v 1. století, bylo častěji použito bronzové nádoby jako popelnice. Někdy jsou to hrubé kotle, na nichž je ještě patrné jejich dřívější použití v domácnosti, jindy jsou to však vzácné a umělecky pracované kusy, které si domorodci opatřovali až ‘z daleké jižní ltalie. A s nádobou tak krásného vzhledu a jemné práce se její zdejší majitel tak těžko loučil, že ji určil i za schránku svých tělesných pozůstatků, za popelnici. Popelnic skleněných, jakých hojně používali staří Římané, jsme na půdě Čech a Moravy nezjistili.