Kde vzniklo pohřbívání žehem?

Staly se už pokusy určiti blíže kolébku, v níž vzniklo a z níž se šířilo spalování mrtvých. Ale tu si musíme předem položiti otázku, zda je vůbec možné odvozovati pohřbívání žehem z jediného střediska a zda takový pohřební zvyk nemohl vzniknouti nezávisle na sobě a to na místech velmi vzdálených, mezi nímiž není prokazatelných styků kulturních. Otázka není v celé šíři dnes ještě řešitelná, protože nemáme po ruce dostatek materiálu ze všech končin Evropy a světa. Omezíme se proto na úvahy o vzniku spalování v prostoru středoevropském, k němuž v pravěku náležely naše země.

Zastánci vzniku pohřbívání žehem ve střední Evropě se dovolávali nálezu offnetského, kde u pohřbených lebek byly stopy popele a dřevěné uhliky. I když však připustíme, že těla patřící k lebkám byla spálena, neznamená to pohřeb žehem. Offnetské pohřby lebek náležejí ještě vyznívající starší době kamenné (paleolitu) V následující mladší době kamenné (neolitu) vidíme v pravěké Evropě tři hlavni střediska spalovacího obřadu: oblast lidstva s keramikou páskovou, lidu s keramikou šňůrovou a megality (kamenné hroby) bretoňské. Pro naše poměry přichází v úvahu jen lidstvo páskové a lid s keramikou šňůrovou. Prvotnost spalovacího obřadu u lidu se šňůrovou keramikou podle dnešního stavu nálezů uznati nemůžeme, protože známe ještě starší pohřby žehem u lidstva s keramíkou páskovou. A spalování mrtvých se vyskytuje u lidstva páskového na mnohem větších rozlohách nežli u lidu s keramikou šňůrovou, kde je známe jen v Durynsku. Všechny známé skutečnosti mluví pro to, že lid s keramikou šňůrovou převzal spalovací obřad teprve v Durynsku a to od  lidstva s keramíkou páskovou. Ve středním Německu pohřbívá žehem už nejstarší kmen tohoto lidstva, lid s keramikou volutovou, a zvyk ten se udržuje u všech mladších kmenů tohoto velkého kulturního a národního celku na půdě střední Evropy. Také u nás se objevují první pohřby žehem ještě ve III. tisíciletí před Kristem, u lidu s keramikou vypíchanou.

Tak ovšem vystane otázka, zda lidstvo s keramikou páskovou ‘zavedlo tento obřad teprve ve střední Evropě nebo zda snad si přineslo s sebou jeho známost už ze své kolébky, která leží někde na jihovýchodě. Tu nám však vadí v závěru nedostatečné prozkoumáni velkých ploch evropského jihovýchodu. K vzdělanosti lidstva s keramikou páskovou tam známe jen nepatrný počet hrobů – a ty bezpečné jsou dokonce kostrové! Ve vzdělanosti tripylské (tripolské) na Ukrajině se uvádějí sice pohřby žárové, ale jiní badatelé to popírají.

Se zdrženlivostí se budeme proto dívati na pokusy hledati počátky spalovacího pohřbívání daleko na východě a viděti v lidstvu páskovém šiřitele nového obřadu směrem k západu. Tuto úlohu můžeme připsati lidstvu s keramikou páskovou dnes jenom v oblasti středoevropské. Nepřekvapuje nás však, že spalovací obřad se rozšířil právě u tohoto národa, který vynikal svou vzdělaností a životním prostředím. U něho bylo v mladší době kamenné nejvíce  předpokladů pro tak důkladnou změnu ve světovém názoru náboženském, jaká doprovázela první pohřby žehem. Lidstvo tak vyspělé mohlo dojíti k rozlišování těla a tělesné duše: časem snad bude možno stanoviti, zda se tak stalo teprve ve střední Evropě nebo již v kolébce jihovýchodní.

Můžeme míti za velmi pravděpodobné, že spalovací obřad vznikl na velkých rozlohách pravěkého světa samostatně na několika místech. Pro jeho šíření po velkých oblastech, které se odlišují svou vzdělaností i původem jejích nositelů, nemáme poctivých dokladů. Pohřbívání žehem je dlouho výjimkou proti pohřbívání kosternému. Nevystupuje nikde masově tak, a:bychom mu mohli přiznati průbojnost, která by je rozšířila po obrovských plochách pravěké Evropy. A nevidíme také stop národa, který by byl takový pohřební zvyk vnutil ostatním pravěkým kmenům.

 

 

M2U4Zj