Místa důstojného rozloučení

Důsledkem přeměny myšlení našeho lidu je i ústup od starých předsudků a zvyků, souvisejících s rozloučením se zesnulým. S rozvojem a šířením myšlenky kremace se projevuje nutnost budovat místa a zařízení, kde se má uskutečňovat obřad rozloučení se zesnulým. Tam, kde není krematorium, se budují pro tyto účely smuteční obřadní síně, v nichž se vykoná občanský obřad rozloučení a zesnulý se pak převeze do nejbližšího krematoria k vlastnímu zpopelnění. Rada těchto smutečních síní byla vybudována v rámci nové výstavby anebo adaptací vhodných objektů.
Smuteční obřadní síně plní vlastně funkci odlehčovacího zařízení krematorií. Mohou však sloužit i pro účely občanských nebo církevních obřadů před uložením tělesných pozůstatků zesnulého do země. Jejich příslušenství, například márnice vybavená chlazenými skladovacími prostory, může sloužit i k dočasnému uložení zesnulého až do doby smutečního obřadu. A navíc, pokud jsou vybudovány v střediskových obcích, umožňují i dostatečnou účast nejširší veřejnosti v místě blízkém původnímu bydlišti zesnulého. V tomto smyslu mají nemalý význam i citové vztahy a ekonomické otázky (doprava a pracovní volno účastníků obřadu).
Podle názoru odborníků není z ekonomického hlediska vhodné budovat smuteční obřadní síně v obcích s méně než 2 000 obyvateli. Podle hustoty osídlení by se měla výstavba smutečních síní realizovat v okruhu několika kilometrů, a to zase především s ohledem na dopravní spojení a celkovou dostupnost místa, kde se smuteční obřadní síň vybuduje.
Pokud jde o vybavení (chlazené skladovací prostory), mohou smuteční obřadní síně samozřejmě sloužit i širšímu spádovému území a na druhé straně možno zase v menších obcích budovat síně určené jenom pro samotný obřad rozloučení se zesnulým.

Urnové háje

Návrhy na zřizování urnových hájů vycházejí především ze zásady, že urnový háj nemá být určitou obměnou tradičního hřbitova, ale přírodním sadem. Má být symbolickým vyjádřením věčného kruhu života, který reprezentuje nesmrtelná příroda, do jejíhož důstojně upraveného rámce se člověk vrací. Takto se prakticky realizuje i heslo mezinárodní kulturní organizace UNESCO hlásající: „Zachovejte půdu pro živé“ a dlouhodobý plán vyjádřený heslem: „Československo – země bez hřbitovů“.
Takové velkorysé plány je možno realizovat jenom v socialistické společnosti, která k tomu vytváří všechny předpoklady.
K realizaci zákona o ochraně půdního fondu, konkrétně úspory zemědělské půdy, přispívá i zřizování urnových hájů na méně úrodných půdách v oblastech existujících sídlišť. Mnohé národní výbory, které jsou z právního hlediska vlastně ochránci tohoto zákona, iniciativně zakládají důstojná místa pro uložení zpopelněných tělesných pozůstatků, a dosahují tak značné úspory vzácné půdy. Rozvoj moderních forem pohřbívání a úsporu půdy dokumentují velmi názorně údaje ze statistik, které vedou Technické služby MěstNV od roku 1962.
Při uložení uren pod epitafní desku nebo balvan se ušetřilo 14 % půdy i při uložení 15 uren pod jednu epitafní desku (které se zavádělo od roku 1964 pro rodiny), to je již 25 % půdy při rozptylu (od roku 1965) 54 % půdy při individuálním vsypu (zaváděném od konce roku 1967) dokonce 72 % půdy a v roce 1973 se dosáhlo zásluhou moderních forem pohřbívání až 84procetní úspory půdy ve srovnání se zastaralým způsobem ukládání tělesných pozůstatků do země.
V posledních letech se realizuje v urnových hájích především rozptyl a vsyp popela pozůstalých jako ta nejpokrokovější a na místo také nejméně náročná forma pohřbívání. Při této příležitosti je možno připomenout, že při rozptylu popela se čerpaly zkušenosti ze zahraničí. Individuální vsyp je naproti tomu forma, kterou zavedli na Zbraslavi. Z jejich zkušeností čerpají i v zahraničí a navštěvují je kremační odborníci mnoha zemí světa.
V Severočeském kraji byl první urnový háj s moderním ukládáním popela (bez uren) otevřen na podzim roku 1968 v Chomutově v areálu stávajícího hřbitova. Od začátku se tam provádí rozptyl na rozptylové loučce, vsyp pod drn na vsypové loučce a vsyp pod epitafní desku.
Vypravitel aktu uložení ostatků zaplatí Pohřební službě poplatek za příslušný akt. Potvrzenou žádanku předá obřadníkovi (ten není zaměstnancem služeb) a dohodne s ním termín uložení. Protože se akty provádějí jednotlivě, nikoliv hromadně, sjedná se provedení po pracovní době. Při několika obřadech v jednom dni po půlhodině. Při hromadném ukládání musí několik rodin přihlížet více aktům a na mnohé účastníky to působí nepříznivě, až tísnivě. Této skutečnosti nasvědčuje i to, že v poslední době přibývá žadatelů o provedení aktu bez účasti pozůstalých.