Rozptyl a vsyp popela

Průběh aktu před provedením rozptylu nebo vsypu

V určenou hodinu se pozůstalí dostaví do pavilónu urnového háje, posadí se v malé obřadní síni před obřadní stůl. Na něm je vystavena urna (již dříve otevřená), zakrytá tmavou rouškou, na níž je položena květina. Obřadník přivítá pozůstalé, oznamuje data zesnulého a úkon, který má být proveden. Krátce zdůrazni společenský význam aktu. Poté vyzve shromážděné, aby povstali a zástupce rodiny, aby předstoupil. Obřadník snímá roušku, odkrývá víčko urny, pinzetou z ní vyjímá štítek a dává k nahlédnutí. Upozorní i na údaje, přičemž se zkontroluje shodnost záznamů s údaji na urně. (Většina pozůstalých vidí urnu poprvé!) Nejsou-li zjištěny závady, může se akt provést. Ostatky budou vyžádaným způsobem a na určeném místě uloženy. Urna bez víčka a štítku je opět zakryta rouškou. Obřadník bere urnu a v doprovodu pozůstalých ji odnáší k vsypové loučce nebo k epitařní desce. Před místem vsypu se kratičce zastaví, až všichni dojdou, a potom sám vstoupí do loučky nebo za epitařní desku, opět se na okamžik zastaví a postaví urnu k jamce pro  vsyp.
Při rozptylu se mění odchod: po zakrytí urny rouškou a předání kopie do pamětní knihy (po podepsání) vyzve obřadník pozůstalé, aby se odebrali na nástupní plošinu před rozptylevou loučkou (mohl by je tam odvést pomocník). Po jejich odchodu přesype obsah urny (rozmělněný) do rozptylovací nádoby a v převleku do zvláštního obleku – řízy – určené výhradně pro provádění rozptylu na loučce, na loučku přejde. Zde je připraven přístroj na zkrápění popela po rozptylu a v řecké míse plápolá oheň. Rozptylovací nádobu postaví na obřadní kámen.
Hovoří se o používání pavilónu. Chomutov jej měl jako první v republice. Jeto samostatná budova určená výhradně pro nový urnový háj. Má tři místnosti: malou obřadní síň, kancelář (zde jsou uloženy úřední knihy, oblečení a převzaté urny k aktům). Ty jsou zde zdarma po předložení žádanky. Dále jsou zde drobné pracovní potřeby a náčiní a sklad pracovního nářadí, potřeb a vyprázdněných uren.
Výhoda takto vybaveného pavilónu je nezměrná: umožnuje provádění předběžných úkonů aktů (projev, kontrola urny, listiny, jednání aj.) i za nepřiznivého počasí (vítr, déšt), při němž se v závěru provede jen vlastní vsyp či rozptyl.
Všechny urnové háje však pavilóny nemají a ty menší je ani v budoucnu mít nebudou. Pavilón musí být v tomto případě nahrazen obřadním kamenem, stolem, lavící či balvanem, k tomuto účelu řádně upravenými. Na nich je umístěna před obřadem urna podobně jako v pavilónu na stole. Pozůstalí se sejdou na nástupním prostoru před loučkami. Další postup je týž jako v pavilónu. Odpadá společný odchod k loučce. Jen při rozptylu, není-lí možnost dodatečného převlečení, je obřadník od počátku v říze.

Moderní pohřebnictví používá tedy těchto způsobů ukládání zpopelněných ostatků:

Rozptyl – vyžaduje samostatnou větší loučku s bezvadným, trvale ošetřovaným travním porostem (anglický trávník). Na prach rozmělněný popel je rozptylován zvláštní rozptylovací nádobou se sítkovým dnem na ploše 4 – 6 m2. Pomocí umělého deště (Sengrovo kolo) se zkrápí ke kořínkům trávního porostu, aby se spojil se zemí. Obřadník provádí nádobou volnými vláčnými pohyby rozptyl tak, aby popel příliš neulétával. Při silnějším větru musí zvážit místo v loučce, ale i místo shromážděných pozůstalých na nástupním prostoru tak, aby účastníci nebyli případně zasaženi úletem popela. Po ukončení rozptylu odloží nádobku na kámen (stůl) a po závěrečném slovu převezme od pozůstalých květy a položí je na místo rozptylu, aniž vkročí na posypané místo. Toho musí dbát i při provádění rozptylu! Postaví se směrem k místu rozptylu a setrvá několik okamžiků (tichá vzpomínka spolu s pozůstalými jako poslední rozloučení), potom se ukloní směren k rozptýleným ostatkům (při dvou dvakrát), zapne vodu (nemá-li pomocníka), odejde k obřadnímu kameni, rozloučí se a po projevu soustrasti účastníkům se vrátí pro nádobu a odchází. Pozůstalí ještě sledují umělý déšť i plamen řeckého ohně, který byl zapálen před zahájením úkonu. Doplňkem rozptylové loučky jsou tedy: obřadní kámen a řecká mísa jako symbol věčného ohně a žehu. Jejich umístění odpovídá tvaru a rozloze loučky. V míse hoří líh bez jakékoliv příměsi. Máme ji trvale volnou, bez vypouštěcího otvoru, dešťová i sněhová voda jí nevadí, naopak slouží mnohdy jako, byť i dočasné, napajedlo. S vyčištěním před zapálením není potíž.

Vsyp pod drn – provádí se na samostatné vsypové loučce. Ta je přesně zaměřena do čtverce nebo obdélníku. Trvale je vyznačena čtyřmi .rohovými body (kolíky v zemi do úrovně trávníku), pomocí mchž se zaměřuje výkop každé nové jamky. Přesnost je nutná hlavně pro dodatečný (druhý) výkop již dříve použité jamky, u níž bylo počítáno s pozdějším přísypem druhého popela. Loučka je v provozním prostoru bez jakékoliv výsadby, bez označení místa uložení. Je zapotřebí opravdu zdůraznit, že na ni nelze umisťovat destičky označující jamky, ani neosazovat trsem květiny, nebo dokonce růžovým keříkem. Budoucí použití by bylo nemožné! Pro své rozměry, nenáročnost na tlakovou vodu a lehkou údržbu je ji možno zřídit kdekoliv. i na malém hřbitově spádové obce. Zvláště v našem Severočeském kraji, kde jsou velké plochy s opuštěnými hroby, lze provést úpravu na tuto loučku a přitom zhodnotit vzhledově hřbitovní areál. Za vzorný příklad stojí uvést mimo již zmíněný Chomutov i Klášterec nad Ohří, Duchcov, Kadaň, Podbořany, hlavně vesnický hřbitov s moderním pohřebištěm v Maštově, ale i další místa. Tímto nenákladným zařízením je možno všude začít bez odkladu s moderním pohřbíváním. Typu „Vsyp pod drn“ dáváme v současné době pro všechny hmotné i ideové podmínky zelenou. Považujeme jej za dosavadní vyvrcholení moderního ukládání zpopelněných ostatků.
Provedení vsypu: obřadník má na loučce sejmutý drn asi 20 cm od jamky (na podložce), v určité vzdálenosti u kraje loučky se zeminou, zahradnickou  lopatkou, rouškou a koženými rukavicemi.  Při příchodu na loučku postaví urnu těsně k jamce, sejme roušku zakrývající urnu, odloží ji, vezme vsypovou roušku, překryje jí jamku, částečně i urnu. Tu zvolna uchopí, naklání nad jamkou za postupného posouvání roušky, až je celá zakryta. Přitom je popel postupně pod rouškou vsypán do jamky.
Vsyp je skončen, urnou se mírně poklepe, aby se vše beze zbytku vysypalo. Pomalu uvolňuje urnu zpod roušky dnem nahoru rouška zakrývá jamku a zamezuje prášení. Odnese urnu k ostatním potřebám, vrací se a okamžik čeká ve stoje, až předpokládá, ze se prášení v jamce usadilo. Potom uchopí roušku za všechny cípy, mírně ji na jamkou vyklepe, aby na ní nezůstaly zbytky popela a odnese ji k nádobě se zeminou. Převlékne rukavice (kožené), přenese nádobu se zeminou a lopatkou k jamce a zvolna po dávkách ji zasypává, když před tím hrotem lopatky do ní dopravil úlomky ostatků, které se při vsypu uchytily na jejím okraji. Pozůstalí velmi pozorně sledují, zda je vše ukryto! Po částečném zasypání zeminu v jamce bez násilí narovnává a částečně zamačkává. Když dosáhl výšky pro položení drnu, znovu urovná, položí drn tak, aby odpovídal sejmutí, prsty rukou přimačkává do vyrovnání s terénem, upraví okraj drnu, aby co nejvíce splynul s okolním porostem, odnese nádobu a lopatku na místo, sejme rukavice, vrací se k jamce, po okamžiku klidu se obrací k pozůstalým, pronese závěrečné slovo, odebírá se k tomu, kdo má květy, vezme je a pietně pokládá na jamku. Čelem k jamce zůstává „minutu“ stát, potom se k jamce mírně ukloní (je to poslední vzdání pocty) a přejde k pozůstalým, aby jim projevil soustrast. Chvilku s nimi setrvá, mají třeba dotazy (o květinách, evidenci apod.), pozdraví se se všemi a odchází.
Nemá-li pomocníka (uvedený popis je myšlen bez něj), odnese potřeby a náčiní z loučky. Má-li další vsyp, ponechá zeminu, lopatku, roušku a rukavice na místě, v pavilónu připraví další urnu a pozve pozůstalé.

Vsyp pod epitafní desku – v provedení je rovnocenný vsypu pod drn. Rozdíl je jen v zakrytí. Deska z přírodní žuly o rozměrech 50x50x4,5-5 cm je na vrchu vyleštěna, opatřena nápisem (nejvhodnější „Rodina X“) a lemována skalničkovým osazením. O vše se starají zaměstnanci hřbitova. Poplatek 730,- Kčs za prvních 10 roků zahrnuje hrobové místo, uložení prvního vsypu, údržbu a výsadbu. U desky je keramické číslo místa.

OBŘADNíK:

Všem zmíněným požadavkům musí odpovídat i vystupování obřadníka, který tyto akty provádí. Zastupuje naši socialistickou společnost, která se v tomto případě nutně odklání od přežitků církevnictví, protože už dávno nastoupila cestu vědeckého ateismu.
Proto je osobnost obřadníka důležitým faktorem moderního socialistického pohřebnictví. Měl by to být člověk zkušený, rozvážný, schopný krátkého projevu a dobrého vystupování. S citem pro pietu by měl být vnitřně přesvědčen o správnosti a oprávněnosti tohoto aktu naší doby a společnosti. Sbory pro občanské záležitosti by měly sledovat, zda všechny podmínky jsou plněny. Ale nejen sledovat, také pomáhat při výchově dalších obřadníků.
Projev obřadníka není proslovem na rozloučenou při pohřbu, proto také neopakujeme nic z toho, co bylo tehdy řečeno. Musí obsahovat zdůvodnění shromáždění, kontrolu údajů o ostatcích (jméno, data narození, úmrtí, kremace, urna), zdůraznění smyslu odpovědného rozhodnutí pro úkon, ateistické pojetí přírodního jevu zrození a smrti, zdůraznění estetiky místa uložení jako uklidňujícího prostředí v současném období bolu ale i budoucích vzpomínkových návštěv. V zásadě je projev shodný pro rozptyl a vsyp.

Ukázka:

„Vážení pozůstalí,
shromáždili jsme se dnes v této obřadní síni (na tomto místě), abychom od vás převzali zpopelněné ostatky vašeho zesnulého pana Jana Novotného, který se narodil 25. 2. 1900, zemřel 14.6. 1977. Kremace byla provedena dne 20. 6. 1977v krematoriu Most a zpopelněné ostatky jsou uloženy v urně číslo 18 523.
Ať na dříve projevené přání vašeho zesnulého či podle vašeho rozhodnutí mají být tyto ostatky uloženy vsypem pod drn na vsypové loučce (rozptýleny na rozptylové loučce) našeho sadu vzpomínek. Padlo-li toto rozhodnutí, pak to bylo správné, rozumné, protože tento novodobý moderní pietní akt a vysoce estetický způsob uložení odpovídá duchu naší doby, odpovídá názoru a potřebám našeho socialistického člověka. Jsme obdivovateli přírody a všeho dění v ní. Vše kolem nás je její dílo, prací lidských rukou a mozků doplňované. I lidský život. Když byl přírodou jednoho dne dán, objevil se člověk prostý, beze všeho, snad s křikem, ale ten právě znamenal život. A jestliže tento život skončil, právem vracíme jeho ostatky přírodě, zemi opět oproštěné od všeho, co k ní nepatří. Kruh lidského života se tímto aktem s konečnou platností uzavírá.
Dříve však než jej provedeme, jsme povinni překontrolovat, zda dostupné údaje na urně a v urně odpovídají těm, které jsou uvedeny na vaší žádance. Prosím, povstaňte. Zástupce rodiny nechť přistoupí k urně.“ (Následuje úkon už popsaný.) „Protože jsme nezjistili žádné závady, nebrání nic tomu, abychom zpopelněné ostatky pana Josefa Novotného uložili na vsypové loučce. Budou vsypány do jamky číslo 8 v řadě X.“
(Víčko i štítek zůstanou na stole, urna je pomalým pohybem opět zakryta rouškou.)
„Budete přicházet do tohoto přírodního prostředí, abyste si na svého zesnulého zavzpomínali. Přáli bychom si, aby tyto vzpomínky byly jen z těch milých, dobrých. Vždyť k nim jistě přispěje i všechna ta zeleň, barva květin, zpěv ptactva v šumících korunách stromů. Nebudete tísněni pohledem na shluky mrtvého studeného kamene a jistě se budete vracet s pokojnou myslí.“
(Obřadník vezme urnu a v doprovodu pozůstalých se ubírá k loučce.) Vsyp uvede slovy: „Bude proveden vsyp zpopelněných ostatků pana Jana Novotného.“ (Po ukončení vsypu – rozptylu a zakrytí jamky drnem ukončí akt závěrečným slovem). „Vsyp zpopelněných ostatků pana Josefa Novotného byl proveden. My, lidé, jsme naposledy posloužili člověku, protože víc pro něj už učinit nemůžeme.“

Byla zdůrazněna civilnost těchto obřadů. Je dána i obřadníkovým oblečením. Pro akt vsypu je v tmavém obleku (nemusí být černý) a světlé košili s příslušnou vázankou. Z hygienických důvodů obouvá bílé galoše (pro vstup na loučky) a navléká rukavice (styk s urnou, štítkem – proto i pinzeta při otvírání a vyjímání štítku). Nepracuje-li s pomocníkem, musí být světlé jemné rukavice při zahájení, druhé při odnášení urny a provádění vsypu a další, nejlépe kožené, při pokládání drnu a jeho zarovnávání na jamce (vlhkost, bláto). Civilnost obřadu zdůrazňujeme i při rozptylu: světlá obřadní říza je navlékána proto až po úvodním aktu výhradně pro přímé provádění rozptylu. Částice popela z úletu se nemají usazovat na občanském obleku, ale na říze a galoších. Říza sahá proto až ke kotníkům.

Potřeby a náčiní:

Oblečení obřadníka bylo již popsáno, byla zdůrazněna i cívilnost vystupováni. Jak opatřit obřadní řízu? Střih na ni zapůjčí Společnost přátel žehu v Praze 1, Revoluční ul. 24. Zručný krejčí – střihač jej však zhotoví podle vzoru. Materiál nesmí být tuhý, ale lehký, splývavý. nejlépe – i z praktických důvodů – tesíl. Barva šedá. Zhotoví krejčovské závody místního hospodářství nebo družstva Vkus.

Galoše na obuv, rukavice.

Obřadní roušky: tmavší, z měkké látky (klot), poddajné. Na zakrytí urny (částečné) asi 25X25 cm, jako podložka pod urnu (na stůl) asi 55X25 cm (počítá se i se třemi urnami při společném rodinném vsypu starších uren), na zakrytí urny a jamky při vsypu (aby se zabránilo prášení z jamky) asi 55×55 cm.

Další rouška na zakrytí stolu, kamene, lavice – kde to bude potřeba – příslušných rozměrů. Větší pinzeta, kleště (otvírání uren), magnet (odstranění hřebíků a sponek s povrchu ostatků v urně, krematoria neprovádějí – jak mají – odmagnetování před plněním. Pozůstalý nemá tyto součástky při pohledu do urny vidět!)

Poznámka: je dobře část kovových součástí uchovat jako průkazný materiál pro pomlouvače kremace, kteří šiří zprávy o tom, že se tělo pálí bez rakve a ta se dále zpeněží!

Drenážní rýč (výkop jamek), zahradnická lopatka (zaházení jamky), vědro pro zeminu potřebnou k záhozu, šroubovák (k otevření ozdobných obalů uren), Sengrovo kolo s hadici pro rozptyl (zkrápění popele – umělý déšť).
Obřadní stůl, lavice – podle místních poměrů.
Obřadní kámen – opracovaný pískovec nebo žula.
Písemnosti: žádanka, pamětní kniha (pro rozptyl), index zesnulých, kniha vsypů a rozptylů, místopis (evidence epitafních desek), matrika (evidence vsypů pod epitafní desky) a potvrzení o provedení úkonu.

 

 

NDRkNGIyN