POHŘEBNÍ VERŠE NA SMUTEČNÍ PARTE

  1. Žádná smrt nemůže býti zlá,
    které předchází život dobrý…
    Kramerius
  2. Přestalo tlouci srdce tvé znavené,
    nebylo z ocele, nebylo z kamene.
    Bolestí znaveno přestalo bíti,
    nebylo léku, jímž mohlo žíti.
  3. Nelkejte, že jsem odešel,
    ten klid a mír mi přejte,
    jen věčné světlo vzpomínky
    mi v srdci zachovejte.
  4. Nelkejte, že jsem odešla,
    ten klid a mír mi přejte,
    jen věčné světlo vzpomínky
    mi v srdci zachovejte.
  5. Pro Vás, mé milé děti,
    život jsem dožila,
    do chvíle poslední
    na Vás jen myslela.
  6. Buď sbohem drahá maminko a babičko,
    odešlas nám v dále,
    však budeme Tě míti ve vzpomínkách stále.
  7. Já půjdu tam,
    kam všechna pokolení odešla
    a lesy budou dále snít a vody
    dřímat, v lesku bílých hvězd.
    J. Zeyer
  8. Loučím se s Vámi, přátelé milí,
    ruky stisk dnes už Vám nemohu dát.
    Srdce mi dotlouklo, odešly síly,
    měl jsem Vás všechny, měl jsem Vás rád.
  9. Odešlas maminko neznámo kam,
    vzpomínky po Tobě zůstanou nám.
    Vzpomínky krásné maminko milá,
    Ty že jsi vždycky pro nás jen žila.
  10. Kdo poznal Tě, tem měl Tě rád.
    Uměl jsi pomoci, potěšit i rozesmát.
    Takoví lidé by neměli umírat.
  11. Pracoval vždy do únavy, klidu sobě
    nedopřál, za vše dobré co vykonal,
    tichý spánek buď mu přán.
  12. Nezemřel jsem, neboť vím, že budu
    stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
  13. Nezemřela jsem, neboť vím, že budu
    stále žít v srdcích těch, kteří mě milovali.
  14. Klesla ruka, která tak ráda pracovala,
    zmlkla ústa, která slovy jen hladívala,
    oči, které se tak jasně dívaly,
    se navždy zavřely.
  15. Jediné srdce na světě jsme měli,
    jež dovedlo nás milovat.
    Kdybychom láskou budit je chtěli,
    neozve se nám vícekrát,
    utichlo, zmlklo, šlo už spát…
  16. Proč Tvé srdce věrné, které lásky
    moře krylo,
    proč náhle ztichlo, proč se zastavilo.
  17. Když zemře maminka, sluníčko zajde,
    v srdcích se uhnízdí smutek a chlad.
    Po celém světě ach sotva se najde,
    kdo by jak maminka uměl mít rád.
  18. Cesta Tvého života, plná práce a odříkání, skončila.
    V úžasu bolestném, ve smutku slz,
    jenž naše duše jal,
    poslední sbohem přijmi od těch,
    které jsi miloval a jimiž budeš milován.
  19. Můj Pane, dar zde Tobě vracím,
    buď vůle Tvá…
  20. Zvadl něžný bílý květ, dříve nežli
    poznal svět.
  21. V náručí Boží, odkud jsme vyšli,
    večer se všichni sejdeme zas,
    kdo by se děsil, kdo by se třás!
    Z Oteckých paží, z Otcova domu,
    byli jsme na mžik posláni na svět,
    kdo by se obával vrátit se zpět.
    J.V.Sládek
  22. Od života pro sebe jsi nic nežádala,
    vše jen pro své děti, rodinu,
    své zlaté srdce jsi nám dala,
    kéž Bůh odmění Tvou velkou lásky zásluhu.
  23. Kdo v srdcích žije, neumírá,
    …a světla plnou hrst jsem
    sevřel naposled.
    Fr. Hrubín
  24. Mít tak osud jako má strom,
    zapustit kořen, vyrůst a zrát.
    Po smrti ještě suchými větvemi
    oživit oheň, svítit a hřát.
  25. Smrt není zlá, ale umírání je těžké,
    když dcerka malá je a mamince
    se od ní nechce.
  26. Smrt přešla kolem, život jde dál,
    rozprostřel závoj protkaný bolem,
    v něm ukryt je žal.
  27. Všecko na světě je na obrátku
    a život lidský – jako sen.
    K.J.Erben
  28. S bolestí hledíme za rakví Tvou
    a děkujeme Ti za vše, co dobrého
    jsi pro nás učinil, drahý tatínku.
  29. Vůle osudu byla silnější než naše
    nejvroucnější přání.
  30. Smrti se nebojím, smrt není zlá,
    smrt je jen kus života těžkého,
    co strašné je, co zlé je,
    to umírání…
    J.Wolker
  31. Až umřu, nic na tomto světě se nestane
    a nezmění, jen srdcí několik se zachvěje
    v rose jak k ránu květiny.
    J.Wolker
  32. Nezměrný smutek duši matky, otce drásá,
    a srdce jitří nezhojený bol,
    že v nejkrásnějších letech, kdy vše jásá,
    byl zlomen květu stvol.
  33. Odešel tak náhle, že jeho rty nám
    sbohem dáti nestačily…
  34. Kdo žil v srdcích těch, jež opustil,
    ten nezemřel.
  35. Jen ještě pohled zpátky
    s tím trpce němým rtem,
    a kdož mě měli rádi,
    všem dík a sbohem všem.
  36. Odešels, drahý, bez slůvka rozloučení,
    tak náhle, že těžko k uvěření.
  37. Utřete slzy a opět se smějte,
    tak si to přeji,
    a v dobrém vzpomínejte.
  38. Když ze dvou, kteří dlouhý čas
    pospolu nesli slast i strast  a v lásce
    srostli jeden zemře dřív -
    kdo mrtev je – Ten zůstal živ a druhý zhas.