SVÁTEK MRTVÝCH - DUŠIČKY

Svátek mrtvých neboli lidově „Dušičky“ jsou podle křesťanské tradice vzpomínkou na zesnulé, kteří na tuto skutečnost nejsou ještě připraveni, nedosáhli věčné blaženosti, jejich duše pobývají v očistci. Tento svátek připadá na 2. listopad, tedy den po svátku Všech svatých. Svátek Všech svatých vychází z události vysvěcení původně antického chrámu Pantheonu v Římě v roce 609. Tento svátek předcházející dušičkám je tak vzpomínkou na zemřelé, kteří dosáhli věčné blaženosti. Podle římskokatolického kalendáře jsou Dušičky vzpomínkou na všechny věrné zesnulé, podle protestantské církve Památkou zesnulých.


Svátek mrtvých se už v křesťanském světě slaví od 10. století, v roce 998 jej zavedl benediktýnský opat Odillo ve francouzském klášteře Cluny. V podstatě tak reagoval na přetrvávající pohanské obřady. Pravda je, že kořeny tohoto svátku jsou mnohem starší, historikové předpokládají, že je odvozen z keltského svátku Samhain, kterým pro Kelty končil starý a začínal nový rok. Keltský svátek se slavil v předvečer 1. listopadu. Keltové věřili, že v tuto noc se svět živých a mrtvých propojuje, a proto zapalovali ohně, aby duše mrtvých přišly, ohřály se a pobyli se svými blízkými. Od 13. století se památka věrných zesnulých rozšířila a začala se slavit v 18 dalších evropských zemích. V Římě zdomácněl svátek až ve 14. století. V tento den se v některých křesťanských zemích konali tři mše za zemřelé, tento zvyk v polovině 18. století potvrdil papež Benedikt XIV a určil jej pro kněze ve Španělsku, Portugalsku a Latinské Americe. Od roku 1915 se tato podoba rozšířila na popud papeže Benedikta XV po celé římskokatolické církvi.


Ke svátku zemřelých se vztahovala a vztahuje řada lidových zvyků a pověr. Dříve se v podvečer Dušiček sešla celá rodina a naplnila lampu máslem, aby si tak duše mohly potřít spáleniny. Blízcí lidé se večer napili studeného mléka, aby tím své duše ochladily. Na svátky Všech svatých a Dušiček se dříve doma peklo zvláštní pečivo zvané „dušičky“. Těmi byly obdarováni žebráci, pocestní a chudí lidé v obci. V některých částech Čech se pekly všesvaté rohlíky a dušičky, ty byly oproti tradičnímu pečivu větší.


V den Dušiček věřící a v určité míře i nevěřící lidé navštěvují hřbitovy a hroby svých zesnulých a zdobí je věnci, květy, svícemi a případně se za ně modlí. V minulosti naši předkové na hroby pokládali navíc kamínky. U pravoslavně věřících se objevuje zvyk výročního přípitku na hrobě, tradičního jídla na hřbitově.


O proti světu v České republice probíhají dušičky v klidu, a jak bylo zmíněno, zužují se na zapálení svíček, položení květin, věnců a tiché rozjímání. V jiných kulturách mají ale výrazně odlišnou podobu, lidé doma připravují oltář s nabídkou jídel nebo záplavou květin, konají se průvody s kostlivcem a maskami atd. Účel svátku, ale zůstává stejný.

Mexické dušičky

Mexické dušičky jsou proti tradičně slaveným křesťanským dušičkám živější, pestřejší, hlučnější, barevnější a plné vůní. V období 1. a 2. listopadu Mexičané uskutečňují rituály, kterými oslavují své předky. Je to pro ně čas, kdy se duše zemřelých vrací domů, pobývají se svými příbuznými, kteří pro ně připravují pokrmy a umísťují je na domácích oltářích. Den mrtvých neboli Dia de muertos spojuje katolický svátek a předkolumbovské tradice. První listopad je věnován „maličkým mrtvým“, tedy těm, kteří zemřeli jako děti. Druhý listopad náleží dospělým mrtvým. V Mexiku nemá tato slavnost jednolitý charakter, ale naopak v každém regionu se mění podle daného etnika, zvyků a tradic. Mají však společný rysy jako přivítání a rozloučení se s dušemi mrtvých, oběť na oltáři, zdobení hrobu, bdění u hrobu. Součástí tohoto svátku je i tradice „comparsas“, která je zaměřena na mrtvé, jež nemají domov. Hudba je tedy slyšet jak v domech, kostele, tak i na hřbitově.

Dušičky ala halloween

Haloween je označován jako lidový anglosaský svátek. Slaví se 31. října v předvečer všech svatých. Ve skutečnosti nemá příliš společného s tradičními Dušičkami nebo svátky mrtvých. Původně Halloween vyšel z oslav svátku Všech svatých a předkřesťanského keltského svátku Samhain, který představuje obdobu Nového roku. Nejvíce však byl ovlivněn tradicí rejů čarodějnic, která nakonec převážila. Hlavním znakem Halloweenu jsou vydlabané, vyřezávané dýně osvětlené zevnitř svíčkou, čarodějnice, černé kočky, košťata, příšery, kostlivci atd. Dýňové svítilně se říká jack-o'-lantern a představuje duše milovaných zemřelých a dříve sloužila jako ochrana proti zlým skřítkům. Tuto tradici do USA importovali irští přistěhovalci v 19. století. Původně se používaly tuříny, ale ty nebyly vždy po ruce, a proto se začala používat všudypřítomná dýně. K vzniku této tradice se pojí tradičně řada legend. Nejoblíbenější hovoří o opilci Jackovi, který několikrát přechytračil samotného ďábla a po smrti nebyl vpuštěn do nebe pro svou podlost a do pekla, protože se ho ďábel zřekl. Tak byl odsouzen k věčnému putování s žhavou hroudou uhlí umístěnou ve svítilně z řepy a hledání společníků. Tento svátek si získává především děti, protože ty se vydávají v maskách a převlecích po domech známých a příbuzných a získávají ovoce a sladkosti.





MzgwMWFl